#1 Jsem narcis

Četla jsem si v příručce mojí psycho sestřičky rysy narcistické povahy – ve spoustě odrážek jsem se našla:

• Mívají tendence somatizovat, negativní emoce se můžou projevit různými somatickými stesky.
• Charakteristickým znakem je přeceňování vlastního významu, často mají fantazijní představy o svých výjimečných vlastnostech.
• Mnohdy bývají nespokojeni, protože byli přesvědčení, že dosáhnou větších úspěchů.
• Mají sklon k magickému myšlení, bývají v určitém směru odtrženi od reality.
• Špatně snášejí kritiku, nepřipouštějí si žádné chyby a možnost selhání.
• Jejich zvýšenou potřebu pozitivního hodnocení lze chápat jako projev vnitřní nejistoty.

Někdy prožívám vztek, když nedokážu psát o ničem jiném než „o prožívání“. Hned za tím následuje naděje, že to, s jakou nahotou věci pojmenovávám, může pro někoho jiného být vodítkem k němu samotnému.

Na těchhle květinkových rysech mně uklidnila jedna věc – a to fakt, že podle psychologických příruček je tento rys strategií, jak se vyrovnat s velkou zranitelností…

A já si tak přiznala první velkou pravdu o sobě – jsem zranitelná a nejistá.

BŘINK – a představa o silné, vyrovnané, zdravé a všechno zvládající se Irči roztříštilo jako Oscar na černém piedestalu.

Jsi jen tak silná, jak tvůj nejslabší článek.
Co je to pro tebe?

#2 Jsem křehká

Říká mi to kde kdo, ale já mám často pořád pocit, že dokážu lámat skály, když si usmyslím. Zatnout se a běžet do cíle jako buldozer a zastavit se, až když se z těla stane leporelo, co se samovolně poskládá.

Nebo když někdo na mé rytířské brnění někdo cinkne kritikou, která zazvoní přesně do středu mé vnitřní nejistoty a já o sobě náhle pochybuju jako malá holka a všechen vítr ve vlasech vyzrálé ženy je fuč.

A vlastně to celé je o naslouchání mých potřeb. Na cestě k jejich rozpoznání mi letos několikrát pomohla otázka přítelkyně: „Irčo, jedna věc je, co chceš a druhá, co teď doopravdy potřebuješ?“

Pomáhá mi to pouštět uzdu bojí bláznivé mysli, která se s egem v sedle chce střemhlav řítit stále kupředu a větší rychlostí. A ladit se na tóny duše, které jsou mnohem pomalejší, ale o to plnější mají barvy.

A ty?
Co chceš? A co doopravdy potřebuješ?

#3 Jsem bordelář

Tak tohle je pro mě novinka, kterou evidentně vnímalo celé moje široké okolí, jen já jsem před tím dost švidrala.

Upnutá snaha mít všechno srovnané a v pořádku, byla po celou tu dobu jen jakýmsi závojem snahy o kontrolu nad dějem věcí, který se postupem let proměnil v železný závoj.

A když jsem zas a znovu cítila, jaký neklid prožívám v nesrovnaném pokojíčku, rozbordelené kuchyni, řekla jsem si, že se takhle fakt nechci mučit.

Rozhodla jsem se to prozkoumat a dovolit si to a zjistila jsem, že právě ten chaos je pro mě zdrojem neskutečné inspirace! Vytváří uvnitř mně famózní prostor plný ohňostroje, kde s každým výbuchem vzniká další proud kreativity.

Nikdy bych neřekla, že najdu takový poklad pod kupou neposkládaného prádla! Je to legrace. Zkus to taky!