fbpx
3 nejvíce náročné pravdy o mně samotné, které jsem si s odchodem roku 2019 přiznala


#1 Jsem narcis

Četla jsem si v příručce mojí psycho sestřičky rysy narcistické povahy – ve spoustě odrážek jsem se našla:

  • Mívají tendence somatizovat, negativní emoce se můžou projevit různými somatickými stesky.
  • Charakteristickým znakem je přeceňování vlastního významu, často mají fantazijní představy o svých výjimečných vlastnostech.
  • Mnohdy bývají nespokojeni, protože byli přesvědčení, že dosáhnou větších úspěchů.
  • Mají sklon k magickému myšlení, bývají v určitém směru odtrženi od reality.
  • Špatně snášejí kritiku, nepřipouštějí si žádné chyby a možnost selhání.
  • Jejich zvýšenou potřebu pozitivního hodnocení lze chápat jako projev vnitřní nejistoty.

Někdy prožívám vztek, když nedokážu psát o ničem jiném než „o prožívání“. Hned za tím následuje naděje, že to, s jakou nahotou věci pojmenovávám, může pro někoho jiného být vodítkem k němu samotnému.

Na těchhle květinkových rysech mně uklidnila jedna věc – a to fakt, že podle psychologických příruček je tento rys strategií, jak se vyrovnat s velkou zranitelností…

A já si tak přiznala první velkou pravdu o sobě – jsem zranitelná a nejistá.

BŘINK – a představa o silné, vyrovnané, zdravé a všechno zvládající se Irči roztříštilo jako Oscar na černém piedestalu.

Jsi jen tak silná, jak tvůj nejslabší článek.
Co je to pro tebe?

#2 Jsem křehká

Říká mi to kde kdo, ale já mám často pořád pocit, že dokážu lámat skály, když si usmyslím. Zatnout se a běžet do cíle jako buldozer a zastavit se, až když se z těla stane leporelo, co se samovolně poskládá.

Nebo když někdo na mé rytířské brnění někdo cinkne kritikou, která zazvoní přesně do středu mé vnitřní nejistoty a já o sobě náhle pochybuju jako malá holka a všechen vítr ve vlasech vyzrálé ženy je fuč.

A vlastně to celé je o naslouchání mých potřeb. Na cestě k jejich rozpoznání mi letos několikrát pomohla otázka přítelkyně: „Irčo, jedna věc je, co chceš a druhá, co teď doopravdy potřebuješ?“

Pomáhá mi to pouštět uzdu bojí bláznivé mysli, která se s egem v sedle chce střemhlav řítit stále kupředu a větší rychlostí. A ladit se na tóny duše, které jsou mnohem pomalejší, ale o to plnější mají barvy.

A ty?
Co chceš? A co doopravdy potřebuješ?


#3 Jsem bordelář

Tak tohle je pro mě novinka, kterou evidentně vnímalo celé moje široké okolí, jen já jsem před tím dost švidrala.

Upnutá snaha mít všechno srovnané a v pořádku, byla po celou tu dobu jen jakýmsi závojem snahy o kontrolu nad dějem věcí, který se postupem let proměnil v železný závoj.

A když jsem zas a znovu cítila, jaký neklid prožívám v nesrovnaném pokojíčku, rozbordelené kuchyni, řekla jsem si, že se takhle fakt nechci mučit.

Rozhodla jsem se to prozkoumat a dovolit si to a zjistila jsem, že právě ten chaos je pro mě zdrojem neskutečné inspirace! Vytváří uvnitř mně famózní prostor plný ohňostroje, kde s každým výbuchem vzniká další proud kreativity.

Nikdy bych neřekla, že najdu takový poklad pod kupou neposkládaného prádla! Je to legrace. Zkus to taky!

Add Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Phone: +420 737 262 409
Ochrana osobních údajů: http://bit.ly/2CC0mpR
IČO: 3010244