(Napsáno v listopadu 2019, publikováno až dnes)

Už jsem jedny lázně absolvovala loni v létě – Třeboň. Ale z některých věcí mi teda nebylo tak smutno jako letos. Ač mám samu sebe za kavárenského povaleče, nad některými věcmi jsem si tady zakázala přemýšlet, abych z toho nebyla v úzkosti.

Ve vaně 2x denně

Řeknu vám, být ve vaně o půl 11 místo dopolední kávy mi bude dost chybět! A teď chápu Hartla, že když píše knihu, je tam tak často zašitý. Bublinky a ležení v minerálce udělaly své – záda povolily.

Ale při procedurách jsem si zakázala přemýšlet nad množstvím vody, které se napustí na mou 15minutovou proceduru, kolik se jí vyšlouchá na umytí nádoby, než si tam lehne další lázeňkář a kolik se jí spotřebuje na vyprání prostěradla, do kterého se jednou utřu a hodím ho na zem – na každé proceduře totiž dostanu čisté.

Krát počet lidí v lázních. Krát lázně v ČR. Plus ty po celém světě. Nějak si říkám, že by se spíš měly omezovat jiné věci než letní napouštění bazénu.

Spokojené úsměvy

Zároveň jsem zde ale fakt pozorovala, že starším lidem toto denní louhování v kombinaci s masážemi doopravdy pomáhá na těle. A tím na duši.

Se mnou přijímali jednu protivku (pardón, ale jsem přesvědčená, že lepší pojmenování pro ni neexistuje), která si za pět minut zvládla postěžovat na tolik věcí, že mně tím dokonale odzbrojila. Lavička, lékařka, kolena – dokonce i na to, že MUSÍ BÝT MĚSÍC V LÁZNÍCH!

No, a včera jsem ji před odjezdem potkala a odzbrojila mně znovu. Úsměvem a pozitivními vtípky. Evidentně se jí ulevilo.

Dvousečnost

Jenže! Aby to nebylo tak sluníčkářské. Tak většina lidí, se kterými tady cvičím v přechlórovaném bazénu, fakt nevypadá zdravě. Loni jsem je nazvala „chronickými lázeňkáři“, kteří si to tady na měsíc jedou odležet, ale neplánují ve svém životě už (jo, zní to hrozně, ale je to tak) nic měnit.

Takže ležení ve vaně prokládají dortíky a až se vrátí domů klouby je zase začnou bolet nejen pro nedostatek léčivé vody, ale i nadměrných kil, se kterými nic neudělali.

Sama vím, jak snadné je vypadnout z aktivního životního stylu a jak těžce se tam vrací – a to jsem mladá! A tak jsem dumala, že na jednu stranu je super, že lidé můžou přijet do tého oázy klidu a najít alespoň částečné spočinutí, a zároveň když pomyslím kolik peněz takhle naše zdravotnictví zaplatí ročně za tuto péči, říkala jsem si, že by bylo tisíckrát efektivnější tyto pobyty platit mladým aktivním lidem jako prevenci. Opravdu věřím, že by tím náš stát ve finále dost ušetřil.

No, možná to zní jako dobré sci-fíčko. Každopádně mně se v hlavě začíná klubat jedna docela odvážná myšlenka – – – tak uvidíme, co přinese rok 2020.

12 minut na svaly

„A co tam tak míváš za procedury?“
„No, třeba masáže každý den…“
„Masáže KAŽDÝ DEN?!! To by se mi taky líbilo!“

No, jenže místnímu personálu moc ne. Od pondělí do soboty tady masírují dvě rekvalifikované osoby kus za kusem. Po 12 minutách, osm hodin v kuse s půl hodinovou přestávkou na oběd – asi si dokážete představit „kvalitu masáže“ v pátek poo, když dopoledne masírovali muže.

„Klidně můžete víc přitlačit,“ řeknu masérce, protože pravá lopatka bolí a potřebuju, aby se pověnovala důkladně jednomu místu.
„Já bych fakt ráda, ale už nemám sílu.“

Opět se do mě vkrádá podobný pocit jako loni – že jsem tady pro své zdraví, ale opečovává mně nezdravý personál, který je přetěžovaný – od maséra, přes kuchyň, sesternu až po pokojskou.

Nedokázala jsem to rozklíčit, zda je to podzim, nebo jen hluboká únava, která se u mnohého personálu projevovala nespokojeností a často i neochotou, nebo vykonání mého požadavku s nulovým výrazem v obličeji. A to i přesto, že jsem byla milá, usměvavá, vtipkující – nic. Nula. Lidi tady na to prostě neměli energii.

Komplexní řešení

S mou chronickou bolestí hlavy a zad se tady se všemi procedurami tělo rozbouřilo. První jsem spala 10-12 hodin denně, pak zase vůbec, protože skrze uvolněné svaly jsem se začala dostávat k jádru problému, a to je uskřípnutý nerv podél páteře.

A já jsem si tak při pohledu do stropu ve čtyři ráno přála, aby mi ráno někdo píchnul akupunkturu a mně se ulevilo.

V lázních přišly i psychicky těžké chvíle – tělo zlobí, neposlouchá. Mi pomohla terapeutická podpora. Co lidem kolem?

Hodně mni zde chybělo kvalitní cvičení, které by mé fyzio problémy posouvalo dále. Cvičit, cvičit, cvičit. Ale i obyč protahovací jóga či stabilizační cvičení by bylo bomba! Tady nic /ač naštěstí mám to porovnání a vím, že i takováto lázeňská místa u nás existují).

1. Existuje udržitelnější koncept lázní?
2. Lze dostat do preventivních programů lázeňský pobyt i pro lidi bez chronických a poúrazových onemocnění?
3. Je to fakt pohádka – přát si, aby byl personál spokojený, dobře zaplacený a práce ho bavila?
4. Jak zajistit komplexní péči, která člověka opečuje od těla, přes duši až po ducha.
5. Pojedu ještě někdy do lázní?

Tak pojedu?

Vlastně bych si moc přála, abych nemusela. Díky zklidnění v těle a času na googlení zase vidím souvislosti s mými fyzickými problémy tam, kde bych je nečekala a teď se nezbývá než vybočit a najet na nové koleje s novými návyky, které změnu podpoří.

Vnitřně tedy cítím rozpor – ten koncept se mi nechce podporovat, protože mi na mnoha rovinách přijde zastaralý a řekněme, má své krátery, aby byl dokonalý. A já hold miluju dokonalost a uzavřené tvary.

Variantu, kdy bych do lázní znovu jela, si však dokážu představit – a to je TO, co mně nenechá (teď, ve  čtyři hodiny ráno) spát!!!

Lázně jako komplexní oáza klidu a harmonie

Představte si místo, kam přijedete na dva až tři týdny. Máte dovolenou z práce a pobyt vám platí pojišťovna. Snad poprvé necítíte zahořklost ve zdravotnický systém, protože konečně dělá něco na podporu vašeho zdraví.

V barevně teplé ordinaci vás přivítá usměvavá lékařka, která si prohlíží vaši zprávu od lékaře s nejčastějšími zdravotními obtížemi. Pak se ptá, jak se máte, jak se vám daří a co byste následně potřeboval.

Následně se domluvíte na jídelníčku podle vašich potřeb a preferencí.

Napíše vám procedury, kde nejsou jen ty odpočinkové, ale stimulující mysl jako jóga, meditace, tai-chi.

Doporučí vám výlety po okolí a naordinuje, abyste minimálně 1x týdne vyběhli na kopec a každý den si dopřáli prima procházku – délku nechá na vás.

K dispozici je vám také psycholog-terapeut, se kterým máte možnost probrat jakoukoliv záležitost, ať je to psychická náročnost zvládání vaší bolesti, nebo emoční stres z rozvodu, který je důsledkem vašich zdravotních problémů.

Pokud by se stav jakkoliv zhoršoval, v místě je také možnost využití akupunktury a homeopatie.

Odcházíte z ordinace, usmíváte se a říkáte si, že tohle bude sakra dobrých 14 dní!!!

Tak do takových lázní bych si znovu přála jet sobě i vám.

A co vy víte, když vzniklo MEDANTE, ENDALA nebo klinika mé místní lázeňské doktorky, věřím, že všechno je možné.