Nedávno jsem viděla rozhovor na dvtv se spisovatelkou a cestovatelkou Milenou Holcovou a inspirovala mě tam myšlenka, že „člověk může stejné pocity a zážitky, které prožívá při cestování, zažívat i ve městě, kde žije, pokud je (tomu) otevřený“.

Díky tomu jsem během letošního léta v low cost režimu zažila:

• Indickou rodinou svatbu v Ostravě.
• Noční procházku rozžhavenou marockou ulicí v Brně.
• Mořské slunění a pocity blaženosti s vískotem dětí v pozadí na pražském Petříně.
• Poutnické toulání vesničkami jako v dalekém Španělsku.

Pravdou je, že se vstupem do tohoto fantazijního světa mi dost pomohl můj ofline půst, o kterém zajímavě píše sociolog Zygmunt Bauman v knize 44 dopisů z tekutého moderního světa:

„…podle průzkumů Higher Chronicar education…dospívající dívka napíše 1 sms zprávu každých 10 minut…Z toho plyne, že vlastně nebyla déle než 10 minut sama se sebou – se svými myšlenkami, svými sny, svými obavami a nadějemi…jakmile jste ‚vždycky na příjmu‘, nemůžete být už nikdy a doopravdy sami. A jestliže nejste nikdy sami, potom je i méně pravděpodobné, že si přečtěte knihu jen tak pro radost, že namalujete obraz, že se budete dívat z okna a představovat si jiné světy, než je ten váš…

Na útěku od osamělosti ztrácíte šanci na to být o samotě: v onom nádherném stavu, ve kterém si člověk může ‚usebrat myšlenky‘, uvažovat, přemítat, tvořit – a tak koneckonců dát smysl a podstatný obsah komunikaci. Jenže protože jste nikdy neochutnali její chuť, možná ani nikdy nebudete vědět, o co jste se připravili, co jste opustili a ztratili.“ (Bauman 2019: 15-19)

Začíná můj třetí měsíc bez FB a já zjišťuju, že:

• Kamarádi mě nezavrhli a o akcích mi dávají vědět smskou.
• Moje mysl je míň roztříštěná a méně prožívá FOMO – fear of missing something.
• Přestala jsem mít nutkavou tendenci, že TENHLE ODKAZ ROZHODNĚ MUSÍM POSLAT DÁL! S mobilem v ruce si to několikanásobně rozmyslím, jestli se mi to chce datlit!

Můj záměr je jasný: v průběhu podzimu se chci tvořit 9 povídek s nádechem enneagramu.

Zkuste to taky!

Život s minimem sociálních sítí je jako život bez cukru – první přijde absťák, a pak velká svoboda v hrudníku, že je to bezva!

ALE BACHA!

Nefunguje to tak, že si smažeš FB, odinstaluješ IG a druhý den se probudíš do těla bez třesu a úzkostí.
Jen odfiltruješ věci, které ti zabraňují vnímat rychlost vlastního dechu.

A vydáš se tak na cestu poznávání toho, co ti DOOPRAVDY bere vnitřní klid.

Jen Pan Messenger to totiž dost pravděpodobně fakt nebude…
(=