Kdybych byla laskonka, rozplývala bych se tady o tom, jak krásné je „naladit se na život“ a nechat se jím vést…

Jak tělo ví.
Jak je všechno správně.
Že všechno je tak, jak má být.
Že jsem právě tam, kde je jsem.
A je to tak v pořádku…

Jenže když se dívám nejen do ezo knížky, ale i na lidi kolem, mám pocit, že je to kec!

Každičké jedno individuum si žije svůj vlastní osobní příběh, akorát teda to, co se mu v něm děje, úplně nelze popsat jako „sladění s vesmírem“.

Jsou tam rány osudu.
Stres.
Vypětí sil.
Pocit, že už nemůžu dál.
Nečekané ztráty.

Pokud nemám zabořený čumák v zenové knížce nebo pěně od piva, nemůžu zkrátka věřit tomu, že „všechno je, jak má být“!!!
Mnohem častěji to prostě jen “nějak je”.

Někdy je to zkrátka na nasrání.
Když všechno je špatně.
A když má člověk pocit, že už nemůže být hůř,
A pak se sesype i to poslední stabilní párátko.
A už nemůže být hůř.
Jenže se pak ukáže, že to ještě nebylo dno…

Ehm – je to tak správně?
Fakt je všechno, jak má být?

Pokud jsme jen trochu lidi, a ne “snaživky” o duchovní rozvoj, které potlačily vlastní prožívání, takovému kecu věřit opravdu nejde. Ve skutečnosti je tam něco úplně jiného.

Bolest.
Zoufalství.
Pláč.
Smutek.

Ano, to jsou velká slova…
Tedy.

Pocit, že kdyby vám někdo odřezal koleno, bude to bolet méně, něž odchod milovaného člověka.
Chuť vyrvat si vlasy a s nimi i všechny buňky vzpomínek na to, co už nejde vrátit.
Řev lva, který je váš a slzy šimpanze, kterému vzali maminku.
Osamělá slunečnice, kterou sice nespálilo slunce, ale teď na poli kvete sama.

A tak mi řekněte, jak? Jak v takových chvílích, hledat důvěru v život?
A hlavně kde?

V dalším knihkupectví?
V další vyklizené skříni s oblečením?
Na další cestě na stopa?

NE!

Právě tyhle emoce jsou to, co vás krok po kroku dovedou zase zpátky k důvěře v život.
Dost možná to bude o tom, že uděláte tři kroky dopředu a dva nazad.
Dost možná se z toho ještě několikrát poděláte.

Tohle vám Tolle asi neprozradil, ale některá období se zkrátka musí jenom přežít.

A tím se podle mě buduje opravdická důvěra!

Protože člověk se pak už nepoděláte, až mu někdo vezme jeho sešitek plný afirmací!!

Takže neboj. Ať prožíváš cokoliv, vše je, jak má být.
(šklebící se smajlík)