To je pěkná mrcha paralyzující. Vpije se do vás jako jed a máte pocit, že z vašich rukou udělala kovadlinu a nohy přišila k podlaze. Máte miliony myšlenek a nápadů, co lze v daném okamžiku dělat, ale nejste se schopni hnout z místa.

Běh – brrr.
Knížka – ani ne!
Něco upéct? Možná později…

S tou neochotou cokoliv dělat však bublá i vztek. Vztek na to, že vteřina za vteřinou tiká. TIK TAK. V uších vám zní ta otřepaná fráze, že čas je tou nejcennější komoditou, kterou máme… a pak to bouchne – vzteklá lenost je energická! Jako řeka se pak zase řítíme střemhlav dalšími dny. S úsměvem a příjemným odhodláním.

Lenost je jako železný plášť, který když odložíte, můžete roztáhnout křídla.