Radost má barvy šminek. Takových těch cirkusových. Jsou v ní veškeré odstíny: ty teplé a hřejivé i ty laciné a křiklavé – všechny se roztékají jako voskovka, kterou dáte nad svíčku. A vytváří pak neskutečný obrazec!

Vzniká mozaika přítomného okamžiku, ve kterém radost probublává od oblasti vašeho pupku. Je to jako když smícháte kofein a cukr. Jako když se vám rozezvoní vnitřní zvoneček uvnitř těla. Zní jako radostný výkřik z lístku na vysněný koncert. Je pevná jako objetí starého přítele. Je široká jako daný okamžik, kdy jste právě tam, kde máte být, a vše se děje tak, jak má!

To jsou stavy, kdy nic není problém a celý svět vám leží u nohou.

Skáčete jako malé dítě a máte pocit, že už už vzlétnete!

Někdy je ta radost ve vašem srdci obrovská jako pramen divokého potoka. Probublává, začíná nabývat. Zaplňuje komůrky a sklípky, žíly i tepny. Jako byste se pomalu nemohli ani nadechnout – to srdce snad musí každou chvíli prasknout! To není láska, to je čistá, jiskřivá radost! Ta nevinná, kterou dítě svírá v ruce spolu s pouťovým lízátkem.

Potřebujete tančit, zpívat, skákat, běhat! Ten gejzír energie je mrštnější než ještěrka. Šije vaším tělem stejně obratně jako zkušený švec šije boty.

Vaše tělo se stalo teploměrem, který se odspodu začíná zahřívat na maximum – a přehřívat. Je to horečka: fascinace, kreativita a vášně.

Ano, ne vždy musí být radost tak divoká. Jindy tiše sedí na lavičce, s hrnkem horkého čaje a pomalu uždibuje sušenku. A uvnitř hraje Smetanova Vltava. Navenek vypadá velmi klidně, ale uvnitř – uvnitř je hlubokou řekou se silnými spodními proudy, je živlem!

Navenek klidná, uvnitř zní zvonkohra silná jako ranní lógrová káva.

Jak zní tvá Radost? Jakou má barvu? Jak chutná? Při jakých příležitostech ji prožíváš nejintenzivněji?

CHCI RADOST!