Je nečekaná jako napěněná čepička kapučína, na které vás pozvala kamarádka, aniž byste to čekali. Pod vaší spontánností je obrovská radost. Radost, která způsobuje, ne že jdete po deštivém chodníku, ale že po něm tančíte. A všechny ty nechápavé pohledy kolem vás ještě více nabíjejí.

Spontánnost je ten pocit, kdy si hodíte na záda super těžký batoh, ale ta svoboda, která pod tíhou tryská z buněk, vás nadnáší.

Když jste spontánní, jste sami sebou, protože ve vás skáče to malé dítě. Skáče si jen tak po posteli a cítí obrovskou lehkost a volnost.

Být spontánní je jako dát si tiramisu v jedenáct večer.

Je to jako probudit se uprostřed noci a jít se projít nočním městem. A cítit to vzrušení z toho, že jsme si na chvíli dovolili vykolejit!

Improvizujme!

Buďme spontánní!

A dávejme tak potravu malému dítěti v nás, které nechce „jenom žít“, ale primárně si hrát!!!