Můžete být obklopeni těmi nejbáječnějšími lidmi. Můžete dělat ty nejúžasnější věci. Mít vysněnou práci a skvělého partnera. Možná, že máte i milované příbuzné kolem sebe – a přesto se můžete cítit osaměle.

Hle, a tu vám Samota klepe na dveře, abyste si uvědomili, proč všechny ty aktivity kolem děláte. Protože vás baví, nebo abyste zaplácli prázdné místo uvnitř sebe sama?

Ty pocity osamění jsou zoufalé, plné beznaděje. Máte pocit, že musíte teď hned něco udělat. Zbavit se jí – JAKKOLIV! Jít do akce!!!

Pravdou je, že takhle se zbavíte jen jednoho zrnka samoty, ale ta poušť zůstane a v nejbližším období sucha zase vyschne.

Samotu je proto lepší si prožít – až do bolesti, na samotné dno, a právě tam objevit onen gejzír, který osvobozuje.