Důvěra je jako držet hořící sirku v ruce – můžete s ní zapálit vatru, rozdmýchat vášeň a dokázat velké věci. To plápolající párátko ale dokáže i jedním pohybem nechat shořet stohy papírů, které už nikdy nebudete moct znovu číst. Stejně tak, z okamžiku na okamžik může z vašeho života důvěra zmizet.

Ve vás.
V sebe sama.
Lidi kolem.
Partnera.
Partnerku.
Život…

A znovu ji budovat, chvíli trvá. Stejně jako když spadne most, přes který dřív místní chodili bez obav. Jednoho dne se zbortí a vezme si ho voda. Oko, které pozoruje, jak všechno kamení mizí v nekonečných hlubinách, už ale nevidí, že to je jenom zlomkem celého procesu, kdy most ztrácel stabilitu.

Až přijdou zedníci a most znovu postaví, možná že někteří lidé už se přes ten most nikdy neodváží znovu přejít. Zkušenost a strach způsobí, že se příště přes řeku raději nechají převést.

Důvěra je věc vrtkavá.
Je postavená z pocity „spolehnout se na“.
Zahrávat si s ní a testovat její stabilitu, se opravdu nevyplácí.