Přemítám, o čem to celé je?
Co je můj největší sen?
Objet svět?
Hrát na klavír?
…
NE! Ve skutečnosti je to mnohem prostší – jednoduše ŽÍT.
Ne nutně v rytmu vlastního srdce, neb to mi přijde jako ezo výstřižek z knížky.

Žít každý den, jakoby byl poslední?
Vyčerpávající!
Ale žít každý den s otevřeným srdcem, jak píše Anna v P.S., to už se dá.

Dny letí bláznivou rychlostí.
Nejsou o množství naklikaných úkolů, ale chvilkové kávě s kolegy.
Není to o uklizeném prádle, ale o večerním, společném čaji před spaním s partnerem.
O úsměvu věnovanému neznámému kolemjdoucímu.
O ženě s kočárkem, které zajistíte snadnější výstup z tramvaje.

ŽIJME! Kéž bychom všichni žili, a ne jen přežívali.
A kéž bychom, když náš dech začne nabírat monotónní rytmus, udělali jakoukoliv bláznivinu, aby nádech a výdech zase dostal ŠMRNC!