V životě přichází období, kdy máte pocit, že jste „tak trochu mimo“. Nepoznáváte sami sebe. Příčinou můžou být velké životní změny, nespokojenost s tím, jak věci aktuálně máte, nebo i zdravotní problémy, které vám berou veškerou vnitřní energii. Ať je to cokoliv, cítíte se, jako byste měli cizí kůži hada. Mrkněte, co mi v takovém období naposledy pomohlo. Jsou to věci jednoduché, ale o to větší mají sílu.

PSÁT SI DENÍK

Mám ráda citát: „Dřív jsem psal proto, abych změnil svět. Dnes píšu, abych ušetřil za psychologa.“ Papír zkrátka snese všechno. Všechny vnitřní strachy, pohltí veškeré úzkosti a bude mlčky naslouchat vaším nejniternějším obavám, aniž by je komukoliv vyžvanil. Nebude se ani zlobit, když na každé druhé stránce budete jak kolovrátek opakovat znovu a znovu stále ten stejný problém – fyzický, psychický, vztahový či emocionální.

Deníky, které si píšete léta vám navíc umožní nahlédnout rok či dva nazpátek a třeba i zjistit, že se furt patláte v tom samém a už je prostě potřeba něco začít dělat jinak! Psaní vám vypustí páru a může odšpuntovat třeba i vztek na sebe sama, který vás nakopne k potřebným změnám.

ZAZDROJOVAT SE!

Pokud je vám v životě aktuálně z jakéhokoliv důvodu nedobře, je potřeba hledat zdroje, které vám do žil dolijí radost po kbelíkách! A ano, máte pravdu – pokud je vám fakt mizerně, tak se vám nic nechce míň než dělat věci, které máte rádi! Možná už ani nevíte, co to je? Zkuste to překonat a přijměte i to, že děláte něco, u čeho jste dřív cítili radost a dnes to tam není. Přijměte, že je to teď vaše nová zkušenost. Vytrvejte a věřte, že se to opět objeví.

Může jít o malinkaté věci. Zajděte si do hezkého podniku na dobré kafčo a vezměte si fajn knížku. Vypněte na chvíli myslící analyzující hlavu – tancem nebo procházkou v přírodě. Zajděte si na vernisáž! Vždyť o tom mluvíte už TAK DLOUHO!!! Objevujte vaše město, ve kterém žijete – vsadím se, že je tam stále spousta věcí k vidění. Buďte s lidmi, se kterými se cítíte přijímaní a v bezpečí. Zajděte si na stará oblíbená místa a potkejte se s vaším mladším Já.

PŘIJMĚTE, ŽE NIC NENÍ PODLE VAŠICH PŘEDSTAV

Často právě když je nám nejmizerněji, vyplouvá na povrch náš vnitřní kritik a tepe do nás, co všechno bychom měli dělat lépe – jak jíst, jak cvičit, jak spát, jak se chovat k druhým. A my jsme víc a víc frustrovaní, protože se snažíme vykolejit a měnit ty nefunkční vzorce a věci, ale v daný moment je to jako tahat metrák uhlí rukama.

V knize Na prahu změn jsem se tuto výše popsanou radu dočetla a neskutečně se mi ulevilo! V době, kdy jediné, co v mém životě bylo stabilní, byla postel, do které jsem večer uléhala, jsem sice viděla ten ideál zdravě se stravující a cvičící holky, ale přijala jsem, že teď prostě potřebuju frčet na kofeinu, abych měla alespoň minimální pocit, že žiju. A sem tam v návalu smutku a samoty sežrat v deset večer celou čokoládu. Sice mě tehdy dost děsilo, že mi to zůstane už napořád, ale když jsem si to dovolila, začala ta destruktivní konstrukce postupně slábnout. Celou tu dobu mi v hlavě blikalo totiž i něco dalšího.

VĚŘTE, ŽE NIC NETRVÁ VĚČNĚ! VŠE SE NEUSTÁLE MĚNÍ…

Nikdo není permanentně šťastný ani zamilovaný. Přijdou období hádek, pochyb a nejistot. Stejně tak věřte, že i tenhle pocit, že nosíte tělo někoho jiného, mluví za vás někdo druhý a chováte se jako někdo třetí, pomine. Důležitý je vnitřní klid, který v životě prostě občas je a jindy je vám vzdálený jako Sahara.

Možná se k druhým chováte bez špetky respektu, zájmu a lásky – věřte, že se to změní.
Možná nemáte rádi sami sebe a nevíte, co od života chcete – věřte, že se to změní.
Možná se perete s řadou fyzických trápení, která vám neskutečně otravují život – věřte, že se to změní!

Když budete chtít. Když v pokoře vytrváte. S vědomím, že ať se mi teď v životě děje cokoliv, děje se to z nějakého důvodu. Teď sice možná vůbec nerozumíte tomu, co vás to má naučit, ale až si tím projdete, pochopíte to a bude z vás lepší člověk.

A až se to stane a vy budete cítit prchavé záblesky nebo možná i gejzíry okamžiků štěstí – užívejte si je! Protože se to zase změní – to je přirozenost života.

POUŠTĚT EMOCE

Abyste toho, co popisuju výše, docílili, musíte dát plný prostor vašim emocím, ať se ve vás děje cokoliv!

Jste nasraní – zakopejte si, zabouchejte si do polštáře, rozbíjejte talíře!

Jste smutní? Co doopravdy potřebujete? Být sami? Čokoládu? Romantický film, abyste se mohli vyplakat? Dovolte si to, prožijte si to – ideálně sami, naplno. Bez pomoci druhých.

Sžírají vás nepopsatelné stavy žárlivosti? Mluvte o tom s partnerem a ciťte to v těle.

Máte všude v těle agonii? Pozorujte ji, prozkoumávejte vaše nejčernější dno. Každé ráno si pusťte nějakou symbolickou píseň pro toto období a proskenujte tělo, jak se v něm cítíte dnes a jak silná je v něm emocionální nálož. Úterý, středa, čtvrtek, pátek. Sílí? Slábne?

Jen když se otevřete naplno emocím, které vás tlačí v těle a nedovolují vám žít naplno, můžete se zase dotknout toho, kým doopravdy jste!

BÝT LASKAVÁ

Sama k sobě i k druhým. Když je vám z jakéhokoliv důvodu mizerně, je to často ten nejtěžší úkol vůbec. Ptejte se sami sebe: „co bych udělal/a, kdybych se bezpodmínečně miloval/a.“ A udělejte to! Ať je to jakkoliv divné, ztřeštěné nebo bizarní. Je to TO, co potřebujete, aby vám bylo zase líp.

Mně osobně hodně pomohlo chovat se k sobě jako k malému dítěti, které potřebuje naplňovat základní potřeby. Jsem už dospělá, nikdo to za mě neudělá, a tak si veškerou potřebnou pozornost a péči musím dát sama – bylo to jako katapult, který mě zase vrátil do vlastního středu.

A důležití jsou také lidé kolem. Někdy je snazší být milý a laskavý k druhým než sám k sobě – zvlášť když jsme na sebe příliš přísní. A tak když pro druhé cokoliv uděláte, usmějte se na ně. Když jim pomůžete, může se ve vašem těle objevit třeba jen mikropocit radosti, vděku, zkrátka něčeho pozitivního. Vnímejte to, ciťte to a zkoušejte to rozlít do zbytku těla. Věřte, že přijde den, kdy se tenhle pokažený kohoutek zase naplno roztočí a bude se z něj valit proud vděku a lásky.

A do té doby buďte trpěliví. Vše má svůj čas a když se tráva spálí ničivým žárem slunce, i jí chvíli trvá než se zase zazelená.