- PROTOŽE EMOCE NEVYMAŽEŠ TAK SNADNO JAKO SLOVA Z HARDDISKU
Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste jim řekli, zapomenou, co jste jim udělali. Nikdy ale nezapomenou, jaký pocit jste v nich vyvolali.
Maya Angelou
Mám přítelkyni z dětství. Byly doby, kdy jsme byly nejlepší kamarádky. Nikdy mi neublížila, ale v určitý moment se odmlčela. Přetrhala se mnou veškerý kontakt. Chvíli jsem se jej snažila udržovat já. Pak mě to přestalo bavit, a tak jsem to vzdala. Uplynuly roky a stále je ve mně velmi silný pocit lítosti nad tím, že jsem – pro mě ze zcela nepochopitelného důvodu – ztratila velmi blízkou přítelkyni, které jsem mohla v dospívání říct úplně všechno. I přesto, že si dnes často říkám, že přece o nic nešlo, uvnitř cítím trpkou zradu. A nedokážu pochopit, proč…
A vím, že k tomu, abych to přijala, vede cesta přes tři mosty:
I. fáze = přiznat si, že mi její chování subjektivně ublížilo: „Cítila jsem se jako oběť, cítím křivdu a pocit ublížení.“
II. fáze = pustit ze sebe všechny emoce, které se ve mně za ty roky vůči ní nastřádaly: „Potřebuju ty emoce ze sebe vypustit, vyblít, vyčistit, pojmenovat je nahlas. Ale JAK???
III. fáze = až pak mohu doopravdy odpustit a přijmout to, co se stalo: „Přijímám, že jsem přišla o kamarádku a cítím, že je to tak v pořádku.“
Jiný postup nefunguje. Bylo by to, jako byste přišly o veškerá svá data a snažili se sami sebe přesvědčit, že jste s tím úúúúúúúúúúúúúúúplně v pohodě. Bylo by to, jako byste chtěli, aby váš počítač upravoval fotky podle programu, který jste si nenainstalovali.
Vaše emoce skutečně nelze vymazat pouhým slovem.
Add Comment