Je jako osten. Trn, který cítíte kdesi kolem pupku a jehož jed se šíří všemi tepnami vašeho těla. Zaplavuje každou situaci. I ta sebemenší aktivita pulzuje vinou a vaším pocitem, že jste něco neudělali dost dobře, správně, že jste zase selhali.

Je tady jediná možnost! Abyste byli zase schopní cítit vůni růže, je potřeba otrhat její trny. Reflektovat to chování, které ve vás tento bodavý pocit vyvolává a říct si: „Proč tady je?“

A potom o něj začít pečovat. A malými kroky začít pěstovat nové chování, novou růži. Takovou, která bude vonět, ne zavánět vlastní leností a nedůsledností.